Za Marií Mackovou
V úterý 14.11. jsme se rozloučili s paní Marií Mackovou, vzácnou ženou, která navzdory vrozenému zdravotnímu postižení věnovala celý svůj život nezištné službě pro své spoluobčany. Pracovala v neplacených funkcích ve Svazu tělesně postižených a Národní radě osob se zdravotním postižením na místní, krajské i celostátní úrovni zejména v Plzni a Plzeňském kraji, kde se angažovala v odstraňování tíživých problémů jednotlivců i skupin občanů.
Svou houževnatostí a důsledností dotáhla do konce vše, do čeho se pustila, např. přesvědčila venkovskou školu o potřebnosti zřízení plošiny pro vozíčkářku, která díky této integraci vystudovala později VŠ a snažila se o odstraňování bariér ve všech oblastech života. Postupně dosáhla toho, že se vozíčkáři a další osoby se ZP stávali rovnocennými partnery pro jednání. Plzeň se díky tomu stala jedním z nejlepších měst v ČR z hlediska bezbariérovosti veřejného prostoru včetně městské hromadné dopravy. Velkou zásluhu má např. na zpřístupnění Hlavního nádraží ČD v Plzni i pro handicapované občany. Ve veškeré činnosti měla jako spolupracovníka svého manžela Zdeňka.
Velké pracovní vypětí přispělo k zhoršení jejího zdravotního stavu natolik, že se postupně musela vzdávat svých činností. V posledních letech života prodělala několik vážných operací. Přesto, že se musela stáhnout z veřejného života, nezmizela z povědomí všech, kterým pomáhala a byla poradkyní. Budeme na ni vzpomínat jako ženu, která žila celý svůj aktivní život pro své bližní a myslela víc na druhé než na sebe.
